THREE STAGE TRADITIONS
Kabuki vs. Noh vs. Bunraku: Srovnání japonského divadla
Maskované a meditativní, vedené loutkami, nebo odvážné a barevné — tři klasické formy japonského divadla se snadno pletou. Zde je přehled, čím se každá z nich na jevišti liší.
Prohlédněte si vstupenky do Kabukiza na GetYourGuide ↗Tři svébytné tradice, které se často zaměňují
Návštěvníci, kteří si před cestou vyhledávají informace o japonském divadle, často narazí na Kabuki, Noh a Bunraku zmíněné jedním dechem a snadno nabudou dojmu, že jde jen o regionální varianty jednoho společného uměleckého druhu. Ve skutečnosti je každá z nich skutečně samostatnou tradicí s vlastní historií, interprety a jevištní technikou, přestože všechny tři jsou mezinárodně uznávány jako součást japonského nehmotného kulturního dědictví, a diváci, kterým se zalíbí jedna z nich, často najdou skutečnou hodnotu i ve zhlédnutí zbývajících dvou — právě proto, že kontrasty mezi nimi jsou tak výrazné, jakmile víte, na co se dívat.
Noh: starší, maskované, meditativní
Noh předchází Kabuki zhruba o dvě století — vyvíjel se pod patronací samurajů a aristokracie již od 14. století. Účinkující často nosí vyřezávané dřevěné masky, pohyb je pomalý a vysoce zdrženlivý a značnou část emocionální váhy nese zpívající přednašeč spolu s malým instrumentálním souborem, nikoli tváře či hlasy účinkujících. Zatímco Kabuki je hlasité, barevné a svým původem lidové, Noh je záměrně strohý a uměřený a historicky šlo o elitnější, dvorskou uměleckou formu — po většinu své historie bylo určeno užšímu, privilegovanějšímu publiku.
Bunraku: divadlo hrané loutkami
Bunraku je japonské klasické loutkové divadlo, v němž zhruba polovičně životně velké loutky vodí na jevišti vždy tři viditelní loutkáři oblečení v černém — jeden ovládá hlavu a pravou ruku, zbývající dva levou ruku a nohy — zatímco přednašeč zvaný tayū propůjčuje hlas všem postavám příběhu za doprovodu šamisen. Bunraku sdílí s Kabuki mnoho zápletek a dokonce i scénářů, protože dramatikové té doby často psali pro obě formy nebo mezi nimi volně adaptovali a někdy přepracovávali tentýž slavný příběh postupně pro každou scénu.
Kabuki: divadlo lidu
Ze všech tří klasických forem bylo Kabuki vždy nejokázaleji divadelní a nejpřístupnější — vzniklo z lidové zábavy na říčních nábřežích, nikoli z dvorské či samurajské kultury, a jeho výrazné líčení kumadori, dynamická scénografie s chodbou hanamichi a otáčivým jevištěm i účast publika prostřednictvím výkřiků kakegoe mu dodávají energii, o kterou zbývající dvě formy záměrně neusilují. Právě proto je dnes ze všech tří nejčastěji uváděno — v Japonsku i v zahraničí — a představuje nejsnazší vstupní bod pro první návštěvu.
Srovnání všech tří na první pohled
Pokud se rozhodujete, kterou ze tří forem vidět při první cestě do Japonska, Kabuki je pro nováčky obecně nejpoutavější volbou díky vizuální podívané a široké dostupnosti anglických a čínských titulků ve významných scénách, jako je Kabukiza. Noh i Bunraku odměňují trochu předchozího studia, ale nabízejí skutečně odlišnou, tišší a meditativnější stránku téhož širšího divadelního dědictví — stojí za to je prozkoumat při další cestě, jakmile se seznámíte se základy, které vám přiblíží první návštěva Kabuki v tokijském divadle.
Srovnání kabuki, nó a bunraku
| Kabuki | Noh | Bunraku | |
|---|---|---|---|
| Performers | Živí herci, výhradně muži, onnagata hrají ženské role | Živí herci, často s maskami | Loutky, každou vodí 3 viditelní loutkáři |
| Origin era | Early 1600s | 14th century | 17th century |
| Tone | Bold, dynamic, colourful | Slow, restrained, meditative | Vyprávěné drama, zpívané dialogy |
| Distinctive feature | Chodba hanamichi, otáčivé jeviště, líčení kumadori | Vyřezávané dřevěné masky, minimální scéna | Vypravěč tayū a hudba šamisen |
| Ideální pro první návštěvu | Ano: vizuálně přístupné, s anglickými titulky v Kabukiza | Nejlepší s předchozím studiem | Poutavé, jakmile si zvyknete na zaměření na loutky |